dotaz:
„Dobrý den, děkuji za odpověď, i když bohužel nechápu, proč mi odpovídá pan velitel MP Procházka, když dotaz byl adresován panu starostovi. Ano, konkrétně Vámi prošetřený telefonát byl můj, kdy jsem volala MP, z důvodu házení odpadků na mé a sousedky auto, takže není nutno mi to zde připomínat, mé jméno si lze ze záznamů ověřit. Opět jste krásně zamluvili pravý účel mého příspěvku a odklonili fikaně problém stranou. To mi vadí více, než samotná nečinnost ve věci správy azylového domu! MP již osobně nevolám, nic se nevyřešilo a bývalý pan strážník mě ujišťoval, že velmi problematická rodina bude vyřazena z azylového domu, to si také můžete, ověřit. Volal mi to zpět na mobil. Proto si také dohledejte oznámení na fyzické útoky na PČR, které jsem avizovala! Situace je vyhrocená a nevím, kolik zde prochází asistentů. Já je tady viděla opravdu projít jen jednou, ale vy vážně věříte, že je to k něčemu? Zatím se ukázalo (zde na Šenvertu), že nepomohli v ničem, vzhledem k tomu, že je tady veselo každý den. Už jsem velmi naštvaná na nečinnost města ve věci problematiky azylového domu, pořád samé chlácholení, výmluvy, hezké řeči, ale věci se nemění. Jistě obyvatelé azylového domu budou čekat na jednodenně projíždějící hlídku, aby před ní mohli vyvádět lumpárny, nebo zde mlátit sousedovy kluky. Aby se vlk nakrmil a koza zůstala celá. Z Vaší strany se neděje nic, dle Vás zvýšené hlídky nic nemění, větší vliv na to má počasí, s přicházející zimou nastane větší klid a zjara po volbách to opět zapadne do šuplíku s nápisem „děláme, co můžeme, ale Vy si zvykejte“. Pane starosto, odpusťte a prosím bez urážky, ale já Vám nevěřím ani slovo. Kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce, hledá výmluvy. S pozdravem“
~ Takáčová
„Dobrý den, reaguji na stížnost paní Takáčové, týkající se situace kolem azylového domu. Musím se připojit a souhlasit. Situace se stále zhoršuje. Na obyvatele azylového domu se nabalují často podivné existence, shlukují se kolem domu, často nevybíravě reagují na kolemjdoucí. Občas si opravují u dětského hřiště auta, když jdou jako „doprovod“ na hřiště s dětmi, pokřikují tam, kouří a chovají se vulgárně. A to se bavím teprve o dospělých obyvatelích a jejich návštěvách. V posledním půlroce jsme řešili několikrát konflikt s dětskými obyvateli domu - slovně napadali šenvertské děti cestou domů, při jedné vyhrocenější situaci na ně plivali a hrozili kameny. Dalším konfliktem bylo již opravdové napadení, kdy jeden romský kluk udeřil mého syna pěstí. Vše bylo nahlášeno na PČR, přijela zásahovka, následovalo vyšetření v nemocnici a výslech u PČR. Domnívám se, že takovéto věci my, jako stálí obyvatelé Šenvertu, opravdu nemáme zapotřebí. Máme se bát každý den, když jdou děti samy do školy a ze školy, nebo když si chtějí jít hrát ven? Když se bojí chodit kolem azylového domu, protože tam (samozřejmě, že ne stále) postávají hloučky nepřizpůsobivých? Nejvíce to „odnáší“ opravdu Dvořákova ulice, protože je to přímá cesta k nádraží. Je sice pravda, že se od napadení, které jsem zmínila, zvýšil výskyt policejních hlídek, ale toto nepokládám za řešení. Vezměte si, kolik obyvatel na Šenvertu žije (minimálně v přilehlém okolí) vzhledem k počtu obyvatel azylového domu, kteří nám život v tomto místě znepříjemňují. Ano, opravdu máme problém s nepřizpůsobivými menšinami.“
~ Kamila Bartůšková
odpověď:
„Dobrý den, jak už jsem odepisoval v jedné ze svých odpovědí, situace kolem azylového domu není vedení města rozhodně lhostejná. V tomto týdnu jsem se společně s paní místostarostkou sešel s ředitelkou tohoto azylového domu a celou nepříjemnou situaci jsme opět diskutovali. Bylo nám sděleno, že problémová rodina, která zde našla své útočiště, díky svému nezodpovědnému chování o právo pobytu v azylovém domě přišla a již se odstěhovala. S paní místostarostkou jsme se velice zajímali o to, jaká kritéria všichni, kteří jsou v azylovém domě ubytování, musí splňovat, a kterými pravidly se musí řídit. S paní ředitelkou jsme se také shodli na tom, že budeme v častějším spojení, a to proto, abychom podobným nepříjemným situacím předcházeli.“
~ Bc. Jan Picka, starosta
„Odpověď panu starostovi: Děkuji za Vaši odpověď, je milé, že Vás znepokojuje dění kolem azylového domu, ale proč je tedy městem Sokolov finančně podporován? Tato informace je veřejná na stránkách organizace Pomoc v nouzi, o. p. s. Ano, problematická rodina je pryč, ale je jich zde více, to problém neřeší. Vypakováni byli ne díky slavné řiditelce, ale díky iniciativním obyvatelům Šenvertu. Ale je prima, že si paní řiditelka přisuzuje zásluhy. Proč jsem se nedozvěděla za minimálně dvouměsíční korespondování, kdy bude provoz azyláku zrušen? Nechceme zvýšené hlídky už tak vytížené městské policie, nechceme zvýšené hlídky Policie ČR, ty mají spousty práce po celém Sokolově. Chceme zrušit azylové domy na ŠENVERTU a nepodporovat vznik nových, kdekoli v Sokolově!!! Děkuji Vám.“
~ S pozdravem Takáčová
„Dobrý den, celou záležitost jsem nově konzultoval s ředitelem této o. p. s. panem Robertem Pisárem a požádal jsem jej o zvýšený dohled v sokolovském azylovém domě. Píši sokolovském, neboť kromě tohoto domu tato o. p. s. provozuje ještě domy v Kynšperku a Nebanicích. Toto uvádím proto, abych odpověděl i na jinou část Vaší připomínky. Pomoc v nouzi má rozpočet na provoz azylových domů v letošním roce 8,5 milionu korun a město Sokolov na tuto konkrétní službu - nepřispívá (jinak tomu je u jiných služeb). Ještě dodám, že jedna ze dvou budov je v našem majetku a o. p. s. platí tržní nájem a druhou budovu má společnost pronajatu od soukromé osoby. Jinými slovy, pokud bychom vypověděli smlouvu organizaci Pomoc v nouzi, zůstane na tomto místě stejně. Věřím, že přijatá opatření opravdu povedou k viditelné nápravě. Pan Robert Pisár také nabízí osobní jednání v případě, že by se podobné problémy mohly opakovat, a to se všemi, kteří o takové jednání budou mít zájem."
~ Bc. Jan Picka, starosta
„Odpověď panu starostovi: Dobrý den, děkuji za brzkou odpověď. Já a všichni obyvatelé si uvědomujeme, jak problematický boj to je. Věřte ale, že tady se poslední dobou nedá klidně žít, pokud vůbec, jedna rodina se odstěhuje, druhá se nastěhuje a fluktuace problémových osob se zvyšuje. Azylové domy zde jsou řadu let a problémy spojené s jejich provozem se stupňují, proto to již se sousedy řešíme radikálněji, ale opravdu mě nebaví neustále hlídat za oknem, jako osoba s kompulzivní poruchou, co se děje, zda mi, nebo sousedům někdo neprovádí lumpárny. Nemluvím o strachu z osob umístěných v bývalé ubytovně Baník, kde je vysoké procentuální zastoupení osob se schizofrenní poruchou, s tím spojenou narkomanií, jedno ráno si ,,pošuk,, nevezme své léky a nechci domýšlet následky, nechci tady žít a vychovávat své děti ve strachu. Prosím, bez ironie, se Vás ptám, jaké máme šance na to, že se provoz zruší, ať už s přičiněním města, či naší invencí a jednáním se soukromým provozovatelem, nebo dokonce s ops pomoc v nouzi? Jsme rozhodnutí se odstěhovat a věřte, že ať si pana Pisára vážím, jako slušného a empatického člověka, tak nevěřím, že se něco změní, vážím si i Vás, ale důvěra v město opadá, neboť jsme neustále přesvědčováni, že není cesta, jak provoz zrušit. Ubytovaní nemají respekt z pravidel, která stávající paní ředitelka, dle našeho názoru ani nemá zájem je vymáhat, paní Putzová tam nedávno byla řešit problém s verbální potyčkou, které byl účasten syn p. Červeňákové a paní v kanceláři byla velice neochotná a nepříjemná. Další a další příhody Vám nejsem oprávněna vykládat, ale klidně přijeďte na kávu, obejdu s Vámi všechny sousedy a sám bez cenzury a nadsázky uslyšíte, jak zde žijeme. Věřím, že cesta existuje, ale osobně se neorientuji v oblasti práva, abych mohla navrhovat řešení, nezbývá mi a sousedům, než to řešit s Vámi a neustále Vás otravovat. Život zde je peklo, ulice Dvořákova je permanentně na stráži, i když s přicházející zimou je větší klid. Bez vytáček a upřímně již hledáme jiné město, kde bychom našli domov a mohli žít v klidu. Jediná výhoda bydlení této čtvrti je, že zde máme nadprůměrné, výborné sousedské vztahy a situace na téma azylové domy nás ještě více všechny stmeluje, toť vše. Vím, že problémy jsou po celém městě, zde však býval život harmonický. Město se krásně rozvíjí kupředu, rekonstrukce silnic, chodníků, nádraží, chemičáku, město se opravdu zazelenalo, za čož jsem moc ráda a v tomto směru nelze nic vytknout. Bohužel můj syn a jiné místní děti, když chodí ven, tak teď již pouze k sousedům na zahrady, či domů a max. na školní oplocené hřiště živnostenské střední školy. Takhle tady nikdo ale žít nechce."
- S pozdravem Radka Takáčová