česky Deutsch English

Poslední výstřely 2. světové války na Sokolovsku

8.5.2021, Kultura a společnost
Američtí vojáci v Sokolově.

Obecně se tvrdí, že poslední výstřely 2. světové války v Evropě padly u obcí Slivice a Milín na Příbramsku ve dnech 11. – 12. května 1945. To však již bylo po oficiální kapitulaci německých ozbrojených sil, kterou v Berlíně podepsal polní maršál Wilhelm Keitel 8. května 1945 a jež měla nabýt platnosti v 00.01 dne 9. května 1945. Tato minuta po půlnoci je minutou oficiálního ukončení bojů 2. světové války na evropském kontinentu.

I boje Rudé armády v pražských ulicích ráno 9. května se vlastně odehrály již v „době míru“.

Rozkaz k poslednímu útoku byl vydán 5. května

Není zřejmě známo, kdo ze sovětských vojáků onoho 8. května vypálil poslední salvu či výstřel předtím, než konec bojů vešel v platnost. Zajímavou a prakticky neznámou skutečností však je, že poslední výstřel americké 3. armády slavného generála Pattona, a možná i všech armád západních spojenců v Evropě, se s největší pravděpodobností odehrál u nás na Sokolovsku.

Den před vypuknutím pražského povstání, tedy v pátek 4. května 1945, stály v našem regionu jednotky 3. armády Spojených států zhruba na čáře Bad Brambach – Vojtanov – Františkovy Lázně – Cheb – Doubrava a čekaly na další rozkazy. Jednalo se o jednotky 16., 18. a 26. pěšího pluku slavné 1. pěší divize „Big red one“, která vystřídala 97. pěší divizi, jež několik dní předtím dobyla Cheb a nyní byla odvelena jižnějším směrem, na pravé křídlo 1. divize. Tento den byl také vyčleněn z 9. obrněné divize kombinovaný oddíl CCA (Combat Command A), aby podpořil chystaný útok 1. divize z Chebu směrem na Karlovy Vary.

V 17.00 dne 5. května vydává generálmajor Huebner, velitel V. sboru, rozkaz k poslednímu útoku. Jednotky 1. pěší divize a oddílu 9. obrněné divize mají brzy ráno 6. května zaútočit směrem na Sokolov, s cílem dosáhnou Karlových Varů. Počítalo se jen se slabým nebo žádným odporem protivníka, což se však ukázalo jako mylný předpoklad. Proti americkým jednotkám stálo kromě jednotek domobrany Volkssturm, složené převážně z mladých chlapců a mužů pozdního věku, mnoho ostřílených válečníků z různých, často narychlo poskládaných jednotek (Kampfgruppen), podléhajících veliteli XII. německého sboru, generálu dělostřelectva Herbertu Osterkampovi. Ve výzbroji měly kromě pěchotních zbraní i tanky, samohybná děla a zejména obávaná protiletadlová 88 mm děla, která byla s úspěchem používána i proti tankům.

Místo slabého odporu čekaly na americké jednotky těžké boje

Již během 5. května byly jednotky 18. pluku při snaze o postup napadeny palbou v okolí Dolního Žandova a Staré Vody, ovšem hlavní útok začal brzy ráno 6. května. Nejtěžší boje toho dne svedl 18. pluk v okolí Těšova a Milíkova a zejména 16. pluk a jednotky oddílu CCA, které byly nedaleko Odravy několikrát napadeny palbou z lehkých zbraní a 88mm děl. Při překonávání silničních zátarasů byly dělostřeleckou palbou zničeny dva americké tanky a prostor okolo silnice musela neustále čistit americká pěchota. Na severu sváděl boje v okolí německého Eubabrunnu 26. pluk a po překonání odporu mířil pak dále směrem na Kraslice. Zabito bylo 5. a 6. května celkem 11 amerických vojáků z 1. pěší divize, několik dalších z oddílu CCA, další desítky byly raněny, mnozí z nich těžce. Zajaty byly stovky německých vojáků, desítky byly zabity.

Ráno 7. května zastihl postupující americké oddíly rozkaz zůstat na místě, případně se vrátit do výchozích pozic – v Remeši byla podepsána kapitulace a válka skončila. Později však byl vydán rozkaz postoupit dále na „limit of advance“, čili na čáru dotyku se sovětskou armádou. Již prakticky bez výstřelu byl obsazen Sokolov a Svatava, kde došlo k osvobození místních vězňů zajateckého a koncentračního tábora, Kraslice, Horní Slavkov, Loket a další města a obce směrem na Karlovy Vary. Generál dělostřelectva Herbert Osterkamp podepsal kapitulaci v hotelu Bílý kůň v Lokti v 9.00 ráno 8. května 1945.

Poslední němečtí vojáci se vzdali nedaleko Bukovan

Právě v tuto dobu byl na hlídce se svými muži v okolí dnes neexistujících Kytlic nedaleko Bukovan, v místě zvaném Katzengiebel, osmadvacetiletý velitel družstva roty G, 2. praporu, 16. pluku staff sergeant Lewis Johns z Lansingu ve státě Michigan. Po několika minulých velice deštivých dnech bylo slunné ráno, mír byl na dosah, ovšem odkudkoliv mohl stále vyjít smrtící výstřel. Zejména fanatičtí bojovníci z řad SS či Hitlerjugend kladli místy i v těchto posledních hodinách války zuřivý odpor spojeneckým armádám. Johns věděl, že není radno nepřítele podceňovat – zažil těžké boje na pláži Omaha v Normandii a v Ardenách a byl celkem třikrát raněn. Za pobytu v nemocnici se setkal s generálem Pattonem a kromě jiného obdržel jedno z nejvyšších amerických vyznamenání, Purpurové srdce za zranění v boji.

Teď bylo ráno 8. května a on se ocitl se svým družstvem na otevřeném terénu u Kytlic. Záhy spatřil německý bunkr ze dřeva a drnů pouhých několik desítek metrů od sebe a okamžitě zavelel: „Stát.“ Věděl, že nepřítel je uvnitř. „Dokázali jsme ho vycítit jako honicí psi,“ vykládal později. Nebylo to tak těžké. Johns věděl, že nepřítel nebude dělat problémy. Na metry daleko se totiž nesl neklamný znak toho, že ukrytí Němci trpí těžkým průjmem. „Kommen sie out,“ vyzval je německo-anglicky, a když se nic nedělo, natáhl závěr svého samopalu Thompson a vystřelil do vzduchu směrem k bunkru několik krátkých dávek. Během chvíle se z bunkru ozval šramot a ven vyšlo téměř 40 německých vojáků s rukama nad hlavou a rychle utíkali směrem k Američanům. Bylo 9.08 dne 8. května 1945.

Radost z konce války oslavili američtí vojáci na Chlumu

Když se družstvo i se zajatými Němci vrátilo k rotě G., Johns podal o celé akci hlášení. To se dostalo až na velitelství V. sboru a celá akce byla vyhodnocena jako poslední zaznamenané výstřely z pěchotní zbraně americké 3. armády! V mnoha pramenech najdeme, že posledním výstřelem amerických jednotek na evropském válčišti byla palba příslušníků 97. pěší divize Kenta Babba a Domenica Mozzety před půlnocí 7. května u Klenovic na Plzeňsku. Na základně Fort Benning ve státě Georgia dokonce veteráni 97. divize odhalili roku 2000 pomník „Poslednímu výstřelu.“  Je však jasné, že se jedná o omyl, že pomník by měl stát zcela jinde a nést i zcela jiný nápis.

Poté, co podal hlášení, odešel staff sergeant Johns se svými muži zpět na hlídku, kde setrvali až do setmění. Následně se vrátili zpět k rotě a ve svých narychlo vykopaných zákopech, spíš jámách pro dva muže, strávili poslední válečnou noc.

Během posledních dvou dnů války již naštěstí nikdo z amerických vojáků na Karlovarsku o život nepřišel, a tak mohli všichni, co se ve zdraví těchto dnů dočkali, řádně konec války oslavit, jako například muži z roty C 1. praporu 16. pluku, kteří se v obsazeném Chlumu Svaté Maří z radosti jaksepatří opili. 

Vladimír Bružeňák (na snímku skupinka amerických vojáků v dnešní ulici Svatopluka Čecha)